VALERIE KANAVY

Když jsem se v článku týkajícího se MS Dubaje zmínila o světovém šampionátu 1998 v Abu Dhabi, padlo jméno vítězného koně HIGH WINDS JEDI a jeho jezdkyně Valerie Kanavy. Nelze se zajímat o vytrvalost a nenarazit na její jméno. Říká se jí prababička moderní vytrvalosti, jenže to není starší zasloužilá důchodkyně, ale ve svých 70. letech dosud aktivní a úspěšná jezdkyně. Jaká byla její cesta na vytrvalostní trůn? 

Ve 12 letech si vydělala na koně

Narodila se 9. června 1946. Byla jediná z celé rodiny (měla 5 mladších sourozenců), kdo se zajímal o koně. Milovala farmu svého strýce v Kalifornii (na předměstí Fresno) - i když tam byly jen krávy. Když jí bylo 7, rodina se přestěhovala na předměstí Wichita v Kansasu. Daleko od stájí a pastvin, ale Valerii touha po koních neopustila. Rodiče jí fandili, ale nemohli si dovolit koupit jí koně nebo někde platit lekce. Nemohli si dopřát ani televizi. Navíc neměli o koních ani ponětí, matka se jich dokonce bála. Valerie ještě jako školou povinná se rozhodla, že si koně koupí a začala si na něj vydělávat a šetřit. Hlídala děti, vozila do sběru papír. Našetřila 150 dolarů a za ty si koupila ve 12 letech svého prvního koně, křížence s Quarterem. Dále si musela vydělávat při škole dalších 35 dolarů měsíčně na ustájení, ale už jí nezbyly peníze na trenéra. Na jízdárně, kde si koně ustájila, to byla pro všechny jen jedna malá holka s koněm. V Kalifornii pak postihla Valerii dětská obrna, ale naštěstí se z ní dostala bez následků, i když někdy tomu přičítá stavy náhlé těžké únavy. Ve Wichitě se věnovala plavání, tenisu, baseballu, ale prioritou byli stále koně. Zapojila se do programu pro mládež 4-H a začala se zúčastňovat místních jezdeckých akcí. 

4 - H (head - hearts - hands - health) globální síť organizací v USA pod administrací Ministerstva zemědělství a Institutu pro potraviny a výživu, program je určen pro děti a mládež od 5-21 let, jeho účelem je podpora a rozvoj jejich potenciálu v různých oblastech. Původně šlo o obohacení školní výuky o praktické farmářské dovednosti (4-H byl založen roku 1902), později nabízí aktivity i mimo zemědělství a chov zvířat, jako např. fotografování, střelba, historie, vaření, rétorika a také koně a jezdectví - jak takový program kolem koní vypadá najdete např.  ZDE.

Rodina a první velké úspěchy

Když bylo Valerii 16, pořídila si přívěs na koně, aby mohla jezdit na závody. Otec jí sehnal starého Studebakera a dnes by s ním asi koně tahat nemohla, pokud by nechtěla šokovat účastníky provozu a dopravní policii. Sama dnes nechápe, jak to mohla dělat a říká "Je to blaho nevědomosti. Když nevíš, co nevíš, tak si myslíš, že víš. A prostě to uděláš."

V ježdění byla samouk, ale využívala všech možných zdrojů ke zlepšování. Četla, poslouchala, hledala, co potřebovala vědět. V Kansasu také potkala svého budoucího manžela Larryho, který také aktivně jezdit. Honební jízdy, western pleasure, barely. Valerie získávala zkušenosti s kondičním tréninkem koní, když je připravovali na hony. Vytrvalost jezdil spíš Larry a Valerie mu dělala servis. 

V roce 1982 však Larry rozjel svůj byznys ( Trevdan Buildings Supply, název Trevdan je spojením jmen dětí Trevor a Danielle, Larry stále v čele této společnosti 33 let). Času na ježdění ubylo a také byl toho názoru, že Valerie je schopná závodit na vyšší úrovni než on. Larry pak převzal roli  wranglera.

Jedním z mnoha koní, které trénovala, byl valach RAMEGWA TOMANO alias Jet  (po  Coranado) V roce 1980 s ním vyhrála šampionát  Severovýchodní oblasti, ale sama tvrdí, že z toho neměla žádnou radost. "Cítila jsem se pod tlakem," říká, "abych získala body, musela jsem několikrát sprintovat tam, kde by kůň podle mě sprintovat neměl. Neměla jsem z toho dobrý pocit a už bych to nechtěla opakovat."

Stěhování do Fort Valley

Mezitím absolvovali Old Dominium Ride ve Virginii (to je taková jižní sestra Tevis Cupu - o té někdy příště), a protože se jim tam líbilo, začali uvažovat o vlastní farmě někde v této krásné krajině. Objevili Fort Valley a George Washington National Forest. Když jim pak v Pensylvánii zástavba začala narušovat prostředí na jízdy v terénu, koupili půdu ve Fort Valley ve Virginii a usadili se tam. 

Cesta na trůn

V roce 1992 Larry podporoval Valerii, aby se pokusila dostat do reprezentace USA pro světový šampionát, který se měl konat v roce 1994. Valerie o sobě pochybovala, protože v Jihovýchodní oblasti se mohla cítitjako "mezi slepými jednokoký králem" , ale jak obstojí ve skutečné konkurenci? Nicméně Larry ji povbuzoval a tak přišel na řadu výběr koně, který by připadal pro šampionát v úvahu. Tehdy k ní přijeli Italové kupovat koně a vybírali si mezi Pieraz ("Cash") - foto vpravo a Ramegwa Rodora ("Dory"). Vybrali si Doru a Valerii zůstal PIERAZ . Dora se stala do půl roku evropskou jedničkou. Pieraz měl  za sebou s Valerií několik stomílových závodů, kde skončil v první desítce, osmý dojel v "Race of Champions" v roce 1992. Zatím však od něj nikdy nechtěla výkon na hranici maximálních schopností. Nominace na Severoamerické mistrovství byla prvním krokem do velkého sportu. Pieraz však byl před touto účastí na antibiotikách, které mu pět dní před závodem přestali dávat kvůli antidopingovým pravidlům. Po prvním kole zklidňoval celých 15 minut, což byl důvod ke zpomalení a nakonec doběhl šestý. Pro účast na světovém šampionátu by to stačilo, kdyby nebyl vyloučen pro kulhání. 

"Byla jsem zdrcená. Dokonce jsem přemýšlela o tom, že je tenhle sport pro mě moc tvrdý a že s tím končím." Larry mě přemluvil k ještě jednomu mezinárodnímu startu. Věřil tomu koni víc než já. Larry také Valerii přesvědčoval, že by měla začít jezdit na vítězství - a ne jen na to, aby dokončila. Začala od Cashe chtít víc a hned v další stošedesátce vyhrála a získala Cenu kondice. Zvítězila s ním  7x z 8 stošedesátek, jednou byla druhá. Na Světových jezdeckých hrách v Haagu 1994 zúročila náročnou přípravu a zvítězila. V roce 1998 na MS v Dubaji triumfovala na High Winds Jedi (foto níže) a byl to pro ni největší zážitek.

Zisky i těžké ztráty

Ten nejhorší se stal v roce 1995 na vytrvalosti Big Horn, kdy přišla o koně TK SONADOR (Sonny), kterého trénovala Danielle. Někomu v noci utekl kůň, který proboural elektrický ohradník u Sonnyho. Ten se splašil a utekl. Byl to děsivý běh nocí, bohužel skončil tragicky. Spadl z útesu a zlomil si zadní nohu. Když ho našli, ležel tam a sténal bolestí. Larry nemohl čekat na veterináře, než ho přijede utratit a sám ho zastřelil. Pro rodinu to byla zničující událost. Tu noc utekl i Cash, ale sám se v pořádku vrátil. Valerie řekla, že probrečela dva dny a dodnes je to pro celou rodinu bolestná vzpomínka. O týden později s Casehm vyhrála Race of Champions - "pro Sonnyho a Danielle". 

Rodinný tým

Psal se rok 1996 a mistrovství světa ve vytrvalosti v Kansasu. Pieraz obhájil titul světového šampiona - tentokrát však v jeho sedle byla Danielle, Valerie skončila druhá na TK Fire N Gold. "Danielle a já máme velkou výhodu, že spolu trénujeme a navzájem se podporujeme. Je to tvrdá a časově náročná práce, ale pracovat v týmu s mou dcerou je pro obě prospěšné. Má to na nás stabilizující efekt. Když jedete dlouho a přichází únava, člověk dělá chyby. Když jedu s Daniellou, tak vidím, že potřebuje zkorigovat něco, čeho si není vědoma a stejně tak upozorní ona mě. Sdílíme znalosti a tvoříme společně strategii. Někdy spolu ani nemusíme mluvit. Jsme jako baseballový tým. Jako jeden celek."

Valerie Kanavy závodila ve 35 státech USA, v Kanadě a ve více než 20 dalších státech. Trénovala a soutěžila s 25 koňmi v závodech na 160 km, s 20 z nich zvítězila, získala 10x Cenu kondice. Navzdory velkému riziku nejdelších tratí žádný z těchto koní nebyl vyloučen na metabolické problémy s nutností ošetření (ME-TR). Do síně slávy AERC (American Endurance Ride Conference) vstoupila Valerie Kanavy v roce 2003. Je nejvýtěžnější vyslankyní americké vytrvalosti, pořádá kliniky po celém světě, hostí řadu zahraničních jezdců u sebe ve Fort Valley a samozřejmě stále ještě závodí.

Koně na prvním místě - i navzdory šampionátu

O tom, že zdraví a pohoda koní je u ní na prvním místě svědčí i fakt, že stáhla své tři koně z výběru pro Světové jezdecké hry v Kentucky, protože systém selekce považovala vůči koním za příliš velkou zátěž před samotným šampionátem. Koně měli startovat v obtížném terénu v Illionois 5 týdnů před šampionátem a rozhodovat měla rychlost. "Jestliže si sami trénujete koně, pro kontrolu s  ním můžete dát 80 km pro vyladění formy, řekla Kanavy, "nebudu je honit ve vlhku a v blátě velkou rychlostí 5 týdnů před mistrovstvím. Zadruhé, deset vybraných koní se přemístí do Shaker Village v Kentucky, kde budou tři týdny až do konečného výběru.Koně by byli spokojenější ve svém domácím prostředí, takhle přijdou před těžkým závodem o komfort a odpočinek." Valerie se vyjadřovala k celému procesu výběru po celou dobu, ale bez odezvy.Byla zklamaná, ale velmi rychle přeorientovala svou pozornost k evropské vytrvalostní scéně a chystala se na mistrovství světa mladých koní ve Francii. Vedoucí americké ekipy pro Lexington byla trojnásobná světová šampionka ve vytrvalosti Becky Hart.

Drezurní výcvik Jediho jako bonus

Světový šampion HIGH WINDS JEDI odešel na věčné pastviny ve svých 28 letech v říjnu roku 2011. Startoval s Valerií 58x v rámci AERC, 20x vyhrál, 10x získal cenu kondice. K Valerii se však dostal až ve 14 letech po krátké dostihové a následně drezurní kariéře. "Jeho dřívější drezurní výcvik mu dal rovnováhu a ohebnost. Díky tomu byl velmi lehce ovladatelný, stačilo "zmáčknout knoflík." Jedi už neměl žádné zuby a ucpal si jícen, následkem byla pneumonie. "Je těžké se rozhodnout pro euthanazii a vědět, kdy je ten správný čas, " říká Valerie, "ale když se čeká moc dlouho, kůň trpí. Byl to životní kůň - jeden z mála skutečných super atletů ve vytrvalosti."  

Královská penze

Jedi a Pieraz žili svůj královský důchod na velké pastvině, na kterou měla Valerie výhled ze svého obývacího pokoje. Pieraz, který byl jmenován do síně slávy AERC v roce 1997, byl také naklonován.