Arabští koně z CRABBETU
Najdeme je v rodokmenech nejlepších arabských koní světa. Vzešli z nejvzácnějších pokladů pouště a stali se zakladateli té nejčistší krve, která v žilách dnešních arabských koní koluje dodnes. Arabští koně z Crabbetu. Splněný sen – či podnikatelský cíl, jak je libo, dovézt z pouště ty nejušlechtilejší koně a zachovat jejich linie v anglickém hřebčíně.
Přes sto let trvala tato úspěšná mise hřebčína Crabbet Parc v Sussexu. Kdo za tím vším stál? Dva neobyčejní lidé, dvě silné osobnosti – Lady Anne a Wilfrid Scaven Blunt. Ona byla vnučkou Lorda Byrona – z rodiny spisovatelů, matematiků a umělců. Její matka byla uznávaná vědecká kapacita.
Lady Anne malovala nádherné akvarely a o jejím úžasném životě vypráví podrobné deníky z cest i obrazy koní, které tam viděla.
Také hovořila plynně francouzsky, italsky, španělsky a arabsky, byla nadanou houslistkou a studovala malbu u Johna Ruskina. Koně milovala od dětství a protože její manžel se zase zajímal o politiku Středního Východu, nebylo od věci tyto dva zájmy propojit. Z četných cest napsala knihu Beduin Tribes of the Euphrates a A Pilgrimage to Nejd, tyto knihy editoval Wilfrid, více „její“ cestopisné psani se objevovalo v časopisech. Byla první Evropankou, která cestovala po Africe.
Její manžel Wilfrid byl šarmantní, citlivý a charizmatický muž, který se zajímal o politiku, umění, hudbu a poezii. S Ann se vzali v roce 1869. Manželství však nepatřilo k nejklidnějším ani nejšťastnějším. Jedno těhotenství za druhým končilo potratem nebo úmrtím dětí krátce po narození. Přežila jen jediná dcera Judith – a ač byla jediná, Wilfrid se nikdy netajil tím, že by chtěl raději syna.
Nákupy v poušti
V roce 1877 – v listopadu, se vydali na svou první cestu do pouště. Hledali koně u Beduínů. Šlo jim o získání té nejčistší arabské krve kdekoliv ji mohli najít – jejich vášeň je zavedla i do tak vzdálených míst jako Bagdád, Damašek, Hail a do údolí řek Eufrat a Tigrid. Nebáli se cestovat pustou pouští na koních i velbloudech, spát pod hvězdami a žít drsný život domorodců. Tím si získali jejich důvěru a respekt. Své zážitky zaznamenávali v denících, akvarelech i básních. Nebylo snadné koně odkoupit, přesto se jim podařily první importy pro svůj hřebčín. Když Lady Anne v roce 1917 umírá, hřebčín Crabbet vlastní největší počet čistokrevných arabských koní mimo oblast pouště. Jejich sen se naplnil - ale také byl zdrojem konfliktů.
Manželské rozpory
Jedním z důvodů manželských rozepří byly odlišné názory na management koní. Wilfrid, ač méně zkušený, často prosazoval své názory. Tehdy to znamenalo ponechat cenné koně v Eyptě v péči neschopných manažerů, kteří je zanedbávali do té míry, že někteří uhynuli hladem a žízní. V Anglii jeho názor, že koně mají i v chladném a vlhkém klimatu žít v „pouštních podmínkách“ , měl za následek zbytečné strádání koní hlady.
Blunt měl také četné milenky, často se tím ani netajil. Ale když se v roce 1906 jeho milenka Dorothy Carleton (později ji adoptoval jako svou neteř) nastěhovala do jejich domu, Lady Ann nebyla schopná tolerovat to, čemu říkala „orientální životní styl“, a opustila ho. Odloučení bylo oficiální a také si rozdělili hřebčín – podepsali dohodu „Deed of Partition“. Podle této dohody připadla Lady Ann polovina koní a Blunt měl statek Caxtons (Newbuildings) a zbytek stáda. Po odloučení trávila Lady Ann několik měsíců v roce v Egyptě, kde měli Bluntovi od roku 1882 32 akrů (120 tisíc m2) pomerančovníkové plantáže a hřebčín pro koně, které vlastnili v Egyptě. Její dcera Judith žila s manželem a dětmi v Crabbetu. Když lady Ann ponechala řízení hřebčína v Crabbetu na bedrech Judithy, přestěhovala se do Egypta do Sheyk Obeyd natrvalo.
Dajania, Kars...
Říká se, že Bluntovi přijeli právě včas, protože velkolepé chovatelské projekty v poušti upadaly. Lady Anna měla velmi kritické oko a vybírala jen takové koně, u nichž byla přesvědčena o tom, že jsou pro jízdu a dostihy perfektní.
Nakoupili koně v Sýrii, Persii, Turecku, Indii a v Egyptě. Jejich úplně první roční klisnu získali o Vánocích v Aleppo v Sýrii roku 1877. Jmenovala se DAJANIA. Při této první výpravě koupili i prvního hřebce KARS, který byl později prodán do Austrálie. Dajania se stala zakladatelkou chovu v Anglii.
Další akvizicí se stala klisna QUEEN OF SHEEBA, kterou viděli cválat v poušti v lednu roku 1878, když se vraceli z Damašku.
30. prosince 1888 se stal jejich majetkem klíčový hřebec MESAOUD plus skupina třech hříbat – dvou hřebců a jedné klisny z majetku Ali Paši, který prodával, protože měl velké finanční problémy. Celkem od něj získali 16 hřebců a 51 klisen.
Jiný pohled na chov
Manželům Bluntovým zbyla jediná přeživší dcera Judith, později Lady Wentworth. Narodila se roku 1873. Zdědila umělecký talent po rodičích a oko pro ušlechtilé koně. Chovala anglické plnokrevníky i arabské koně. Ovšem její názory na chov se s matkou lady Ann rozcházely - Lady Ann měla obavy, že Judith dostatečně neoceňuje hodnotu koní od Ali Paši. Její obavy nebyly neopodstatněné - když Judith, budoucí Lady Wentworth, převzala Crabbet, na zachování krve koní od Ali Paši příliš nedbala. Jejím nejlepším chovatelským počinem však bylo odkoupení hřebce SKOWRONEK v roce 1920. Hřebčín produkoval některé arabské koně, kteří byli větší i dražší. Lidé jim říkali „Superkoně“. Byli to koně jako ORAN, GRAND ROYAL, SLIVER DRIFT, SERAFIX – ač všichni nebyli tak velcí, jako jejich pověst. Největší z nich byl RIFFAL, toho sice odchovala Lady Yule, ale po crabettském hřebci. Lady Wentworth využívala k chovu i menší hřebce jako Skowronkova syna NASEEM a DARGEE. Po rodičích získala cit pro chov a kombinaci rodičovských párů, ale teprve nedávno se někteří chovatelé shodli v tom, co Bluntovi a dávní egypští chovatelé věděli už dávno - že ta nejlepší arabská krev pochází ze Sheykh Obeyd.
Ještě pár slov ke Skowronkovi
Tak jako v mnoha jiných případech výjimečných koní se tu opakuje příběh Ošklivého káčátka. V Janovském hřebčíně na Skowronkovi ani na jeho původu neshledali nic zvláštního a prodali jeho dva pravé bratry, ale Skowronek vyspěl v nádherného a ušlechtilého hřebce. Byl menší, ale později ceněn pro dokonalý arabský typ s výrazně jemnou hlavou a perfektním exteriérem. Lady Wentworthová preferovala vyšší koně, ale chtěla také zachovat typ a krásu arabských koní. Díky Skowronkovi mohla tento cíl naplnit... jeho cesta do stájí v Crabbetu však měla pár zastávek.
Nejprve si ho koupil anglický malíř Walter Winans, který ho používal jako model a jezdil na něm na vyjížďky. O rok později ho Winans prodal panu Webb-Hare, u kterého ho opět čekala nenáročná kariéra vyjížďkového koně. V tomto ohledu měl štěstí, neboť jeho rodný hřebčín utrpěl ztráty rukou revoluce a první světové války, a mnoho koní nepřežilo. O pět let později v něm jistý chovný potenciál spatřil H.V.Musgrave Clark. Koupil ho pro svou stáj jako plemeníka také ho předváděl na výstavách. Bystrému oku Lady Wentworthové neunikl a dokonce se uchýlila k obchodnímu triku, když nechala hřebce koupit od Clarka přes agenta, který se o ní samozřejmě slůvkem nezmínil. Clark se do konce svého života cítil podveden - a možná měl pravdu.
Lady Wentworth později odmítla nabídku 250 000 liber od Těrského hřebčína a pak hrdě prohlašovala, že ji „lanařili protinožci“. Potomci z křížění Skowronka s Crabbetskými klisnami extrémně úspěšní a výkonní koně, kteří s prodávali nejen v Anglii, ale byli exportováni do Argentiny, Austrálie, kanady, Chile, Dánska, Egypta, Francie, Německa, Izraele, Holandska, Nového Zélandu, Pakistánu, Polska, Jižní Afriky, Španělska, Ruska a USA.
Skowronek odchází na věčné pastviny v únoru roku 1930 ve věku 22 let. Lady Wentworth darovala jeho kostru (se 17 páry žeber, 5 bederních obratlů) Britskému muzeu v Londýně.
Potomci Skowronka - začneme jeho syny RAFFEL, RASWAN, RASEYN - proddáni do USA. NASEEM, považovaný za nejušlechtlejšího potomka, byl prodán do Těrského hřebčína v tehdejším Sovětském svazu. Pět jeho dcer včetě REYNA a JALILA byly prodány do hřebčína vévody Veragua v Španělsku a Jalila dala úspěšného plemeníka NANA SAHIB.
Pokračování...