Potřebujeme tolik pravidel?
Zamyšlení prezidenta AERC (americké vytrvalosti) Johna Campbella…
Dobrý člověk moc pravidel nepotřebuje a pro člověka, který má zlé úmysly, jich není dost. To parafrázuji Platóna, který řekl: „Dobří lidé nepotřebují zákony, které jim říkají, aby se chovali zodpovědně. Špatní lidé si najdou cesty, jak zákony obejít.“
Životní styl členů AERC je obvykle návratem do jednoduchých časů. Máme rádi výzvy otevřených tratí a vážíme si práce a ochoty koně. Vybrali jsme si tento sport (nebo si vybral nás), protože dělání správných věcí je přirozené - vybíráme si správnou cestu v členitém terénu, sledujeme koně, zda je v pořádku, pomáháme jeden druhému, když je potřeba.
Současnost je typická potřebou spousty pravidel, která by nám říkala, co je v našem denním životě nebo ve vytrvalosti správné. Mnoho z nás přešlo do vytrvalosti nebo do dálkových jízd, protože se nechce zabývat detaily vyžadovanými v jiných disciplínách, jako je přesně daný úbor jezdce nebo výstroj. Jsme praktičtí lidé, kteří jen chtějí dělat správné věci a jet po trati. Někdy máme ambice, ale neriskovali bychom zdraví koně nebo naši čest pro pohár nebo Mercedes.
Vždycky usilujeme o to nejlepší pro sebe, pro naše koně a naše společníky. Podařilo se nám vybudovat kulturu vzájemného respektu založeném na odhodlání dělat věci tak, jak je správné. Tohle uznávali naši zakladatelé, když založili náš sport a AERC.
Většinou to tak funguje, ale máme nějaká pravidla a někdy vznikají problémy. Možná dojde k nedorozumění, když nějaký nový člen neovládá všechny zásady této disciplíny. Například nový jezdec chladí koně před vstupem do veteriny a pod stromy je seno a nádoba s vodou. Kůň táhne tím směrem, a protože jezdec si myslí, že mu to udělá dobře, dovolí mu tam žrát… Majitel tohoto krmení se hrozně rozčilil a jezdce seřval. Bylo to nedorozumění, které mohlo být snadno vyřešeno – stačilo klidně jezdci vysvětlit, jak se věci mají.
Dalším příkladem je situace, kdy nezkušený jezdec bloudí na trase a neprojede významnou část tratě. Na první pohled to vypadá, že si jezdec trať úmyslně zkrátil, ale pokud se to v klidu prošetří, uvede se tato záležitost na pravou míru.
Pokud je jádrem problému nedorozumění, napravíme jej vzděláváním. Vedoucí sekce vzdělávání, Dr. Susan Garlinghouse, pořádá kliniky po celé zemi a členové jsou vyzýváni, aby pořádali své kliniky s materiály, které AERC poskytuje.
Podobný problém nastane, když jezdec vidí jen závodění. Potřebujeme na to pravidlo? Opět se většinou jedná o méně zkušené jezdce, kteří jsou tak zaměření na závod, že opomíjejí welfare koně i svůj žebříček hodnot ve jménu odhodlání zvítězit nebo být v první desítce. (Race brain může být mocná síla, která přemůže i ty zkušenější). A opět je řešením vzdělávání.
My všichni si musíme čas od času připomenout, že každý závod je trénink našeho koně. Koním je jedno, jestli jedou šampionát. Někdy vznikají konflikty ze žárlivosti, jeden jezdec závidí druhému jeho úspěch. Někdy konflikty vznikají odlišnostmi charakterů. Čas od času se v této situaci ocitá většina z nás a pak jde o to, zda potlačit své emoce a posoudit situaci z čistě z intelektuální perspektivy. Tyto problémy se týkají každého a musíme se spoléhat na to, že jsme dostatečně zralí, abychom je dokázali řešit.
Sebeúcta je důležitější než co jiní dělají nebo říkají, bez ohledu na to, jak moc je vám jejich chování připadá ubohé. Máme mít pravidla proti „blbosti“? Vím, že někdy k tomu máme sklony, ale tyhle tendence řešit malichernosti bychom měli umět potlačit. Skutečný problém s pravidly nastává, když se někomu nechce je dodržovat z pohodlnosti, což občas vyústí ve vyhlášení nějaké výjimky z pravidel nebo v rozhodnutí činitele, který si pravidlo „ohne“. Může to být forma laskavosti, kterou poskytne kamarádovi, nebo prostá snaha vyhnout se konfliktu.
Konkrétním příkladem mohou být stížnosti na krátkou trať. Naše pravidla definují vytrvalostní jízdu jako jízdu na vzdálenost od 50 mil (80 km). A občas slýcháme stížnosti zkušenějších jezdců nebo jezdců s GPS, že trať byla o 10% kratší než měla být. Typické vysvětlení zní, že terén je příliš náročný, aby bylo možné trať projet ve stanoveném čase nebo že jezdci nepřijedou, pokud bude trať delší.
Výjimky na poslední chvíli kvůli počasí nebo jiným okolnostem mimo kontrolu organizátorů jsou pochopitelné, ale plánované výjimky degradují základní pravidlo o tom, co je to vytrvalostní jízda. Dělat správné věci není vždycky pohodlné, ale je to zásadní součást této disciplíny a našeho charakteru.
Posledním problémem je podvádění. Někteří lidé neustále skenují své prostředí s cílem získat páky na porušování pravidel a získání určitých výhod oproti ostatním lidem.
V posledních 30 letech jsem dělal psychologické posudky u tisíců osob z různých důvodů. Někteří byli souzeni pro kriminální činy. Ze všech těchto hodnocení, a je to můj názor, méně než půl tuctu byli opravdu zlí lidé. Tito lidé vstávali každý den s tím, že plánovali někomu ublížit. To ale žádné pravidlo nenapraví.
Ostatní lidé vstávají s tím, že chtějí prožít dobrý den a dělat správné věci. Někdy se věci nedaří, lidi dělají chyby a dostanou se do problémů. Ale přesto všechno hádám, že jen méně než 1% lidí je zlých i uvnitř jich samých.
Tu a tam možná potřebujeme nová pravidla nebo revizi těch stávajících. Pro tyto záležitosti zde máme Výbor pro pravidla. Jinak já věřím v náturu vytrvalců, kteří hledají jak dělat věci dobře a dělají to tak. Dobrý muž (žena) moc pravidel nepotřebuje.
Zdroj: