Kolotoč nejtěžších vytrvalostních závodů se roztočí už tuto sobotu
Odhlédneme-li od světových jezdeckých her, blíží se americký Tevis Cup, Mongolské Derby, australský Tom Quilty Cup. Tři kontinenty, tři odlišné závody, jejichž dokončení je vítězstvím samo o sobě.
Tevis Cup 2014
100 mílový závod s oficiálním názvem Western States Trail Ride, který svět zná jako Tevis Cup, startuje tuto sobotu 9. srpna v 6.30 ráno. Podle místních obyvatel slabý déšť nezpůsobí nebezpečné bahno, ale příznivě sníží prašnost některých cest.
Popularita a prestiž TC stoupá a letos se ho kromě domácích zúčastní jezdci z 12 států včetně evropských: Austrálie, Holandsko, Německo, Francie, Kanada, Norsko, Japonsko, Rakousko, Nový Zéland, Izrael, Velká Británie a Ekvádor.
Dění a různé zajímavosti kolem TC můžete sledovat na FB: https://www.facebook.com/TevisCup a samozřejmě také na stránkách www.teviscup.org
Přihlášeno je zatím 193 dvojic, z toho 7 juniorů. Z plemen jsou kromě arabů a poloarabů pouze tři odlišní zástupci: jedna mula, jeden mustang a jeden Quarter.
Letos jezdcům posvítí na cestu nejzářivější úplněk v roce, což je sice výhoda, ale jezdci se musí připravit na náročnou a drsnou krajinu, kde se počasí může velmi rychle měnit. Trať je dostupná jen pěšky, koňmo nebo vrtulníkem, což TC odlišuje od pravidel vytrvalostních závodů a je zcela na odpovědností jezdce, jak sebe i koně dobře natrénuje. Základním kvalifikačním kritériem je absolvování 300 km ve vytrvalostních soutěžích. Časový limit 24 hodin odpovídá nárokům tratě s celkovým převýšením 2117 m. Ti nejlepší přijíždí v časech kolem 15-16 hodin. Trať je jednosměrná, vede z Robie Equestrian Parc do Auburnu, v průběhu jízdy je devět veterinárních kontrol a letos se jezdci mohou zapojit do výzkumného programu, kdy se bude koním odebírat krev pro analýzy metabolických důvodů eliminace.
Tom Quilty Cup – Austrálie
Americký Tevis Cup zaujal australského šéfredaktora R.M. Williamse prestižního časopisu Hoofs and Horns natolik, že zatoužil po tom, aby i Austrálie měla svůj slavný vytrvalostní závod. V roce 1966 se sešlo 23 lidí, aby prodiskutovali, jak a kde by se měl závod konat. Nakonec bylo rozhodnuto uspořádat 160 km závod po vzoru Tevis Cupu v Sydney, kde je nejen vhodné prostředí, ale také zázemí včetně veterinárního (University of Sydney’s Rural Veterinary Centre, Camden.).
Nápad naopak zděsil ochránce zvířat, ale tentokrát RSPCA musela ustoupit vysokému kreditu veterinárního lékaře Prof. Davida Hutchinse. Ten ustanovil vhodný základní veterinární standard závodu jednak podle vzoru Tevis Cupu a také na základě praktické práce dvou studentů veterinárního lékařství, kdy koně v přípravě na tento závod byli vyšetřeni v průběhu tréninku na různých vzdálenostech.
A protože bylo ještě potřeba na uspořádání závodu sehnat peníze, jmenuje se dodnes tahle stošedesátka podle prvního sponzora Tom Quilty Cup. Od slov a peněz k činům neměli Australané daleko a 7. května téhož roku, v sobotu v 15.00 začala veterinární přejímka 26 koní před startem prvního ročníku. Ti byli poté rozděleni do třech skupin a ke každé skupině přiřazen jeden „skupinový“ steward. Ten se staral o to, aby jezdci vždy vše včas věděli, aby byli zváženi, hlídal vstupy do veterinární kontroly a časy startů… a tak se hlavní steward mohl starat o chod závodu.
Zvítězil Gabrile Stecher na hřebci Shalawi – celý závod absolvoval bez sedla, v čase 11 hodin 24 minut.
Tom Qilty Cup je od roku 1983 současně národním šampionátem Austrálie a díky referendu vytrvalostních jezdců bylo od roku 1986 rozhodnuto, že se Tom Quilty Cup bude každý rok „stěhovat“, proto se závod jede na šesti místech – a příští rok se bude jubilejní 50. ročník konat na stejném místě jako ten první.
V pátek 1. srpna byl slavnostně předán obrovský 45 kg vážící pohár Tom Quilty Cup do Wagin Shire, kde bude vystaven celých sedm týdnů, které zbývají do začátku závodu.
Jezdci v Tom Quilty Cup budou i letos tradičně startovat o půlnoci a je očekáváno silné a velké startovní pole včetně zahraničních účastníků z Nového Zélandu, Malajsie, UAE, USA, Velké Británie a Japonska. Z Malajsie přijede závodit samotný sultán Mizan a jeho syn. O obhajobu loňského vítězství se pokusí Brook Sample (Brookleigh Excalibur). Očekávaných 120 jezdců bude rozděleno podle váhy do dvou skupin. V článcích o letošním ročníku TQC se můžeme dočíst, že jezdci se mohou nadýchat na trati vůně eukalyptových hájů nebo žlutých plání kvetoucí řepky – inu, australská řepka je možná méně alergenní a více žlutá a zřejmě hodna obdivu, než žluté pláně v českém provedení. (www.tomquiltycup.com)
Mongolské derby
Mongolské derby je něco jiného než sto šedesátka a ani tu nejde o vytrvalost koní, o trenérské schopnosti jezdce a jeho strategii jízdy a celkového managementu koně. Přesto – 1000 km mongolskou divočinou je výzva. Urazit za deset dní 1000 km, střídat koně po 40 km je hlavně o tom, co vydrží jezdec. Letošní rekordní účast 45 jezdců v šestém ročníku derby je příslibem do budoucna, i když na slovo tradice je ještě brzy.
Nejedná se o tolik o sport jako o adrenalinový zážitek, zvlášť, když si na webu derby přečtete: „Za dusotu stovek koní překročíte startovní čáru a mezi vámi a vítězstvím zeje tisíc kilometrů. Musíte se sami orientovat od stanice ke stanici, není tu žádná značená trasa a jsou tu rozlehlé pláně, kde nejsou cesty ani pěšiny a když už na nějakou narazíte, je malá šance, že povede správným směrem. Budete čelit divočině, sami…
“Starej se o koně dobře dřív, než ztratí kondici. Jakmile ji jednou ztratí, můžeš ho šetřit, jak chceš, nidy se během pochodu nezotaví. Nenakládej jezdeckým koním příliš těžký náklad a žádný kůň na pochodu nemá udidlo. Jestliže budou tato nařízení porušena, velitel je oprávněn neukázněné osobě na místě setnout hlavu, aby ochránil welfare koní,“ tak znělo nařízení Čingischána.
Velký Chán by se asi divil, že na jeho drobné koně sedají – jak tomu bylo alespoň v prvním ročníku derby – téměř začátečníci z jiných zemí s vidinou: Je to nebezpečné, není tu pomoc po ruce a mohu zemřít?“ Nicméně tlaky ze strany obeznámené části jezdecké veřejnosti snad budou i nadále posouvat Mongolské derby správným směrem.
Letos je přihlášených rekordních 45 účastníků a jezdci mají nyní za sebou dvoudenní intenzivní trénink, jehož cílem bylo seznámit účastníky s polodivokými koňmi a pilovat navigátorské schopnosti. Kromě jednoho pádu jezdce a jednoho pádu koně vše proběhlo bez větších problémů. Výhodu v závodě mají ti, kteří jedou ve dvojicích. Mohou si podržet koně, když si musí odskočit, lépe se jim hledá cesta. Letos startuje dvojice ze Švédska, Velké Británie a francouzsko-luxemburgský pár. Největší zastoupení v závodě mají Amaričané (14 jezdců). Nemladšímu jezdci je 2 let, nejstarší je šedesátiletá Američanka a 59 letá Švédka. (www.adventure.com)
Na detailní články o těchto závodech se můžete brzy těšit na EquichanneluJ