Dubai – CEN 100 km Ladies v podání Táni Terberové
Cválat sto kilometrů pouští…
Pouštní sezóna graduje. Na startu prestižní soutěže na 100 km vyhrazené pouze ženám se 4.ledna v 7 hodin ráno sešlo na dvě stě koní a jezdkyň včetně Táni Terberové startující za stáj Jumeirah na sedmiletém valachovi Z T FAYTIIS (trenér Ghanim Al Marri). Táňa přeletěla do Dubaje v jednu hodinu ráno, valach argentinského chovu měl před sebou svou první sto kilometrovou porci.
Dvojice se poznala až před startem – tak, jak je to běžné v dostizích. Pro jezdce je to obrovská zodpovědnost, musí mít schopnosti se jakémukoliv koni přizpůsobit a také dbát na pokyny týmu, který koně dobře zná. V této stáji má každý kůň svého stálého pracovního jezdce, který svého svěřence zná jako vlastní boty. Jeho zkušenost s koněm je pro jezdce důležitým zdrojem informací.
Jaké máš s těmito pracovními - tréninkovými jezdci zkušenosti?
Takový jezdec ví o „svém“ koni opravdu všechno. Často jsem se dozvěděla o různých zvláštnostech, které mě s daným koněm mohou čekat, jak k němu 
přistupovat, aby společná práce byla příjemná pro obě strany. Mnohokrát jsem si všimla, že ti jezdci svoje koně opravdu milují a opatrují je jako klenot. Člověk i vycítí, že je jim mírně proti srsti posílat je na trasu s někým, kdo je nezná, stejně jako já nerada posílám svoje koně s někým jiným. Takže každý kůň má ze sedla opravdu individuální přístup, což je podle mě velmi důležité. Pak už samozřejmě záleží na ochotě jezdce, kterému byl kůň do závodu svěřen, aby tyto rady akceptoval."
.
Prostá otázka na dlouhou odpověď - jak se ti jelo?
Už předem jsem byla upozorněna, že si musím dávat pozor na zakopávání, že Fayti to za mě neudělá.
Na trase se to hodně projevilo. Asi v polovině prvního kola jsme to dokonce nevybrali a oba skončili obličejem v písku. Byla neskutečná mlha, ani jsem nevěděla, kam mi utekl. Při vstávání nebo pádu mě ale pořádně nakopl do bicepsu a holeně. O mě se naštěstí postarali kolemjedoucí chladiči, nabídli mi vodu na opláchnutí obličeje, odchytili koně a vyhodili zpět do sedla.Válečná zranění jsem si nenesla jen já, Fayti si sedřel kůži na levé přední. Naštěstí nic hlubokého, takže bez problému.
Druhé kolo jsme se trochu drndali pouští, bylo to opět 40 km, což člověka tak trochu unaví. Tam mi ale dělali radost chladiči, kteří se o mě starali jako o princeznu a v průběhu kola mi kromě vody podali džus a nabídli dokonce i sušenku (připomínám, že za cvalu cca 23km rychlostí).
Do třetího kola jsem se domluvila s Andreou Kopeckou, že si přisedne k mému týmu a udělá mi osobního fotografa. Kromě téhle činnosti ovšem ještě dokonale zprostředkovávala pokyny mého "rádce na trase", který měl mého koně dost v oku - a naopak v autě vznesla dotazy, které se mně ze sedla špatně křičí, navíc v angličtině. To mi velice ulehčilo komunikaci se stájí, a za to jí moc děkuju.
Celé poslední kolo jsem jela v rámci možností mladého koně poznávajícího novou vzdálenost, takže jsem opravdu s nikým nezávodila a na posledních 3 km jsem se na pokyn poradce nechala předběhnout ještě asi 5 koňmi.
Nakonec jsme si hrdě dojeli pro 52. místo ze skoro 200 startujících (přiznám se, nevím přesně).
Byla jsem opravdu šťastná. S mladým koněm dokončit první stovku rychlostí přes 20 km/h je pro mě obrovský osobní úspěch.
Dostala jsem instrukce, abych jela pomalu, na dokončení, rychlost cca 20-23 km/h, což jsem splnila, takže z mé strany spokojenost neskutečná, i přes hematom na pravém bicepsu a modřinu na levé holeni. A písek v uších a v očích a ve vlasech, kterého se po zahučení po hlavě do pouště prostě nejde zbavit.
Jinak když viděli, že zvládám koníka udržet ve slušném tempu, nijak mi do toho nevstupovali. Naopak jsem se sama šla zeptat týmového veterináře, jestli si myslí, že je všechno v pořádku, a jak mám pokračovat.
Jaká byla na závodech atmosféra, dělo se něco nepatřičného?
Vím jen z výsledků, že 5 jezdců bylo vyloučeno pro nedovolenou pomoc na trati. Nic bližšího ale nevím. Sama jsem se v tomhle závodě ocitla tak trochu náhodou na základě rychlé domluvy s trenérem, takže jsem byla ráda, že jsem to vůbec ve zdraví (nebo aspoň jakž takž zdravá) přežila.
Jak se k tobě tým stáje chová?
Je to tak, co říkám vždycky, a to je ten neskutečný pocit, když se k Tobě na trase připojí někdo úplně cizí a chladí tě jen proto, že jeho kůň je už v cíli nebo prostě jen tak. Když ti někdo, koho jsi v životě neviděla, nabídne pomoc nebo i podá jednu jedinou flašku. Když si cizí lidé berou z auta o flašku navíc, protože vidí, že zrovna nemáš chladiče. A pak ten pocit, který tu pravidelně zažívám já, a ten se nedá docenit... když si tě tým korunního prince vezme do svých řad, a byť třeba v prvním závodě, jednají s tebou jako s plnohodnotným členem, kterého jako by znali roky... i proto je pro mě každý start za Jumeirah nejen velkou zkušeností, ale i relaxem a skvělou náplní dne, protože ti lidi dokážou dát člověku pocit, jako by mezi ně patřil odjakživa.
Díky za sdílení tvých zkušeností z Dubaje:)
- CEN na 100 km Ladies se zúčastnilo 195 koní, 67 dokončilo, 128 bylo vyloučeno.
- Zvítězila španělská jezdkyně Naroa Calvo Ibanes na australské klisně SHAGAF průměrnou rychlostí 29,67 km/h.
- Průměrné rychlosti nad 29 km/h dosáhlo prvních pět, dalších pět nad 28 km/h.