Ohlédnutí za WEG 2014: Stříbro se zlatou obrubou
Jen 22% koní dokázalo pokořit trať na světových jezdeckých hrách v Normandii. Neuvěřitelná Yamamah zvítězila, o jedenáct minut za ní však znovu vlála v cílové rovině vlajka Spojených arabských emirátů. Jejich klisna Laiza de Jalima s holandskou jezdkyní Marijke Visser podala stejně úctyhodný - stříbrný výkon, který nakonec ozdobila i Cenou kondice, což má pro každého vytrvalce cenu zlata. Holandsko získalo svou vůbec první medaili z vytrvalostního šampionátu.
.jpg)
LAIZA DE JALIMA
Podnikatel v obuvnictví z Monaka, Jean-Claude Guillaume, je vášnivým chovatelem arabských koní. Svůj chov zaměřil na vytrvalost a koně z hřebčína de Jalima dosahují významných mezinárodních úspěchů. V jeho areálu působí úspěšná francouzská jezdkyně Virginie Atger. Na Mistrovství Evropy v Mostě 2013 jsme mohli vidět dvě klisny de Jalima – Milah právě s Virginií Atger (7.místo) a Azelle s Melody Theolissat (5.místo).
Laiza de Jalima se narodila v roce 2004, prošla francouzským systémem kvalifikací až do finále šestiletých v Uzes, před dosažením sedmi let již byla prodána do UAE. V roce 2008 startovala v CEI´´ pro mladé jezdce v Bou Thib s Ninou Lissarrague (FRA) a na francouzské tratě se vrátila letos v květnu v Compiegne, kde se šejkem Al Quasimi skončila druhá při rychlosti nad 23 km/h. Už o tři týdny později startovala v italském Numano na 160 km už s Marijke Visser a šesté místo znamenalo otevřenou cestu na světové jezdecké hry.
V Normandii nestartoval žádný kůň de Jalima ve francouzských barvách, jen klisna Laiza de Jalima v holandské oranžové.
Otcem Laiza de Jalima je ISMAEL D´AUBANEL, jeden z předních francouzských arabských hřebců. V roce 2000 byl 13. na světovém šampionátu v Compiegne, v roce 2001 5. Na ME v italském Castiglione del Lago. Jako plemeník se osvědčil – výčet jeho úspěšných potomků stojí za shlédnutí.
Matkou je Pirula po PIRUET(Probat x Pieczec/Palas/Aswan). Piruet se narodil v roce 1983 v polském hřebčíně Janow . Je dvojnásobným světovým šampionem hřebců, trojnásobným evropským šampionem hřebců, francouzským národním šampionem hřebců, italským národním šampionem hřebců, vítězem mnoha dalších výstav. Jeho potomci jsou úspěšní nejen na výstavách, ale také ve vytrvalosti. V letech 2006 a 2007 ho využívalo mnoho polských chovatelů, přičemž připouštěcí poplatek činil 2000 euro. Piruet je mimo jiné i otcem klisny PILADA (JK Habrovany) – a na včerejším Mistrovství světa mladých koní v Šamoríně se s jezdkyní Virginie Atger (FRA) umístila Leil de Jalima na 8. místě – je ze stejné matky jako Laiza de Jalima.
MARIJKE VISSER
21letá jezdkyně, loňská mistryně světa mladých jezdců, kromě vytrvalosti se věnuje drezuře. Je trojnásobnou účastnicí MS juniorů a mladých jezdců s valachem EOMER (Werter/Efrema) - Abu Dhabi 2011 – 17.místo, Mont le Soie 2012 – 4. místo, Tarbes 2013 – 2.místo. V Normandii - Sartilly startovala loni v testu pro světové hry a dokončila na 9. místě.
A jak vidí svou účast na WEG 2014?
Když jsem se odvážila pomýšlet na světové jezdecké hry, neměla jsem představu o tom, jak to bude probíhat, jak se tam dostanu nebo jak tam dopadnu. Nejdřív se na nás snesla vlna kritiky. Některé komentáře se mě dotkly. Vzkazy, které mi osobně přišly za hranou slušnosti. Proti mně, Joyce, ale hlavně proti našemu kouči, týmu, federaci, trenérovi a majiteli. Vynořily se spekulace od lidí, kteří o tom nic nevěděli…
Miluji tenhle sport a záleží mi na koních, které jezdím. Naším cílem jsou ty nejlepší výsledky, ale nikdy na úkor koní. Očekávala jsem více důvěry. Neříkám, že jsem zkušená, ale vždycky mám kolem sebe skvělý tým a už jsme na několika šampionátech dosáhli slušných výsledků. Nikdy jsem nepochybovala nebo nelitovala. Jen sílil pocit „mělo by se to podařit“ … Šejk Abdulla Bin Faisal Bin Saqr Al Quassimi a Anzac Mehmood svěřili Holandsku své nejlepší koně. Jsem nesmírně vděčná za setkání s Laizou de Jalima a za to, že ji mohu jezdit. Tahle klisna pro mě udělala něco výjimečného a přinesla Holandsku medaili.
Šampionát byl fantastický. Terén hluboký a nebylo to snadné, ale navzdory některým věcem podle mě odpovídá úrovni světového šampionátu. Jely jsme v čele, samy nebo v malé skupině. Některé úseky byly extrémně těžké, ale přede mnou bylo jen pár koňských stop. Byl to závod, kde byste měli mít nejen natrénovaného koně, ale také koně, který je poslušný a obezřetný. Závod, který vyžadoval rozhodování na každém metru. Vyskytly se některé nebezpečné úseky, ale Laizu nezaskočily.
Jak jsem prožila WEG 2014 v Sartilly
Je odstartováno a Laiza je na vnější straně. Není snadné se na tak krátkém úseku oddělit. Laiza je dychtivá, ale perfektně pod kontrolou. Jsme vpředu, ale prvních několik jezdců už je z dohledu. Zleva a zprava letí koně. Jeden dokonce bez jezdce. První kolo je o přežití. Stojím ve třmenech, otěže pevně v rukou. Vychází slunce, ale v lese plném koní, ze kterých stoupá pára, není vidět. Ani na zlomek sekundy se nemůžete přestat koncentrovat. Zatáčka doleva, zatáčka doprava, nahoru, dolů, cesta, pole… Laiza jde plynule a stále mi věnuje pozornost.
Veterinární kontrola proběhne hladce. Během odpočinku je to Laiza, která velí. Kolem nás je spousta lidí, ale Laiza je v pohodě.
Do druhého kola nám hlásí bahno. Laiza statečně cválá, kde to jen jde, Zatím žádné bahno… Prvních deset kilometrů jedeme plynule a slušnou rychlostí. Několik koní se nás chytne a vjíždíme společně na mokřadovou louku, tady bahno začíná. Pro koně je to dřina. Jedeme společně s velkými koňmi z Bahrainu a UAE… vzpomenu si, jak jsem je viděla den předtím, když jsem šla s Laizou na ruce a ohromilo mě, jak jsou vysocí. Laiza se boří, rozjíždějí se jí nohy, váznou v bahně. Velcí koně jsou v pohodě a jedou jakoby nic. Laiza se jich nepokouší držet a já se ji neodvažuji nutit. Jen se snažíme dostat se odsud celé.
Zvládly jsme druhé kolo. Laiza je OK. Ztratila podkovu, ale žádná škoda. Jen jsme klesly v pořadí…
Laiza je připravena do třetího kola. V téhle fázi se pojede po plážích. Na startu je nedočkavá a vyráží s našpicovanýma ušima. Startujeme samy, skupina před námi má náskok sedm minut. Laiza cválá pravidelně a svěže! Než dorazíme k plážím, doženeme koně vpředu. Vjezd na pláže je úžasný. Je tu plno diváků. Cval po pláži je fantastický. Koně odfrkávají a relaxují.
Veterinární kontrola je opět OK. Všichni koně zklidňují déle. I když se v tomhle kole šlo dobře, bylo to hektické. Laize trvalo zklidnění taky o něco déle, neriskujeme. Prochází bez problémů a můžeme se chystat do dalšího kola. Během odpočinku studujeme výsledkovou listinu a vidíme, že jsme na čtvrtém místě. Během odpočinku se to ještě mění, a jsme na druhém.
Jako kdyby dnes vyjela poprvé, Laiza opět hladce odstartuje. Jsme samy, zůstáváme samy. Nikdo nás nedohání a první je od nás příliš daleko. Cváláme mezi farmami a daleko přede mnou vidím vrtulník nad číslem jedna… příliš daleko. Znovu najíždíme na pláž. Obě jsme ohromeny davy lidí podél vody. Všichni se na nás dívají… Laiza je trochu nejistá, ale statečně cválá dál. Na konci pláže je water-point a Laiza se vděčně napájí. Když se blížíme k dalšímu servisnímu bodu, vypadá to jako v cíli. Neuvěřitelné množství lidí, komentátor nás povzbuzuje. Laiza letí a vypadá fantasticky.
Samy, jsme opravdu samy a vstupujeme do veterinární kontroly. Tolik účastníků a mezi námi a ostatními je tak velká mezera. Laiza je statečná a cítí se dobře. Připravujeme se do posledního kole, víme, že jedeme pro stříbro…
Laiza vyráží, samozřejmě cvalem. Trať je pěkná, ale ta část na pláži je těžká. Boříme se do hlubokého písku, což není po tom všem snadné. To pravdu není fér v téhle fázi závodu. Nechám volbu na Laize, střídá krok a kratší klus. Když opouštíme pláž, je ráda, že zase může cválat. Vjíždíme na louku, zvedá se silný vítr a začíná pršet. Laiza sklopí uši, sníží hlavu, což znamená „Jdu na to!“. Vylétne z posledního crew – pointu. Cválá energicky, už jsme téměř v cíli. Téměř znamená v téhle chvíli hodně. Téměř konec naší nádherné společné cesty. Téměř konec světových jezdeckých her… téměř vzpomínka…
Nejlepší klisna na světě; drobná, odvážná, s nádhernýma velkýma očima, bílá jako sníh… její tvar hlavy je dokonalý, ušima dokáže mluvit. Miluje lidi, kteří se o ni starají. Je hodná, ale musíte ji žádat, nikoliv rozkazovat. Udělá pro vás cokoliv, pokud je to oboustranné. Zvládla to se mnou, ale běžela pro ně… Neznám ji dlouho, ve skutečnosti jen krátce. Ale dost dlouho na to, abych věděla, že to není jen nějaká klisna. Vzala mě s sebou na sto šedesát kilometrů. Je výjimečná, ne svými výsledky, ale tím, jaká je. A to je to, co jsme ukázaly celému světu!
Jsem na Laizu tak hrdá, udělala toho tolik pro mě, pro každého.V tomhle závodě jsem já byla jen jezdcem. Stříbro jsme získali díky super týmu!
Šejk Abdulla Bin Faisal, majitel Laizy de Jalima. Od startu do cíle mě vedl. Zná svého koně, ví, na co má. Bez jeho rad bychom to nedokázaly. Jsem hrdá na to, že jsem mohla s touto klisnou jet.
Anzac Mehmood, trenér Laizy de Jalima. Spolu s jeho týmem jsme dnem i nocí o Laizu pečovali. Jeho láska k této klisně je možná klíčem celého úspěchu.
Emil Docquier, kouč holandského týmu. Zasloužil se o rozvoj vytrvalosti v Holandsku. Předává znalosti. Nabídl mi šanci – a Eomera. Bez Eomera bych tu nebyla.
Kristen Van den Abeele, moje učitelka, můj vzor. Svěřila mi své nejlepší koně, abych získala zkušenosti pro tenhle závod.
Knhs Ermelo. Holandská jezdecká federace. Podporuje nás, věří nám.
Rodina Donnais. Nechali mě jet jejich Ouadji v loňském testu. Poznala jsem trať, to mi pomohlo se letos správně rozhodovat.
A samozřejmě můj tým, který se mnou létá po celém světě, aby na nás lil vodu!